Rembrandt Bugatti: Zívající lvice, 1903,
bronz x/4, 28,4 x 55,1 x 22,5 cm,
konečná cena: 533 800 EUR
sbírka Alaina Delona
Bonhams Cornette de Saint-Cyr Paris 22. 6. 2023

Na příjmení Bugatti reaguje každý jinak. Zájemcům o umění se asi vybaví bronzové sošky zvířat, fanoušci motorismu si je spojí s legendárním závodním vozem,. Obtížnější už by bylo oba „výtvory“ časově zařadit, nebo dokonce propojit s jiným fenoménem, „stile Liberty“, a osobností Carla Bugattiho.

Carlo Bugatti (1856-1940)

Jde o rodinné spojení plné vzájemné inspirace, sdílených zkušeností a přelomových okamžiků pro kulturní i technickou historii minulého století. Příběhu, který se začal psát v Miláně v polovině 19. století, se však nevyhnuly ani smutné momenty a životní turbulence jeho aktérů. V průmyslově orientované severní Itálii působil již od čtyřicátých let 19. století kamenosochař, štukatér a stavebník Giovanni Bugatti (* asi 1825), jemuž se v roce 1856 narodil syn Carlo.

Carlo Bugatti: Konzolový stůl se zrcadlem, po 1900,
dřevo, perleť, měď, malovaný pergamen, 260 x 111 x 38 cm,
konečná cena: 1 180 000 Kč
Aukční dům Zezula 9. 4. 2016

Ten absolvoval nejprve slavnou výtvarnou školu Accademia di Brera v rodném Miláně, poté si doplnil vzdělání ještě v Paříži. Carlo zdědil po otci vášeň pro různé materiály, které dokázal upravovat v perfektním detailu a s inovativním dekorem. Od 80. let se už profesionálně věnoval navrhování nábytku a interiérového vybavení, následně přidal umělecké truhlářství, šperkařství, cizelérství či design hudebních nástrojů. Inspiroval se estetikou Blízkého východu i maurským stylem, které kombinoval s přírodními motivy, včetně jeho oblíbeného létajícího hmyzu, vážek.

Carlův první velký úspěch měl podobu stříbrné medaile za nábytkovou tvorbu na Světové výstavě v Paříži v roce 1900. O dva roky později už následovalo hlavní čestné uznání na premiérové Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Turíně (Prima Esposizione Internazionale d'Arte Decorativa Moderna Torino), klíčové události, která stála u zrodu dnes proslulého italského designu.

Čtyři instalace Carla Bugattiho byly pro návštěvníky zjevením. Pro mnohé z nich šlo o iniciační setkání se secesním gesamtkunstwerkem, v Itálii pojmenovaným „stile florale“ (florální styl) nebo „stile Liberty“ (podle zakladatele stejnojmenného londýnského obchodu s orientálním a protomoderním zbožím).

Carlo Bugatti: Pohled do tzv. Šnečího pokoje na první Mezinárodní výstavě užitého umění (Esposizione internazionale d'arte decorativa moderna), Turín, 1902, italská sekce č. 92

Designér Bugatti představil svůj „camera a chiocciola“ (šnečí pokoj), jehož zařízení v exkluzivní teletině, s ručně malovaným dekorem a měděným pobíjením evokovalo pobyt v ulitě. Všudypřítomná symbolika oblých tvarů a spirálových linií měla působit harmonicky, kosmologicky, až meditativně. Originální mobiliář z této expozice se dodnes počítá mezi nejcennější kusy z Bugattiho interiérové tvorby. Je součástí mnoha evropských sbírek užitého umění a na aukčním trhu se jeho cena pohybuje kolem 100 tisíc (stolek) až 400 tisíc eur (pár židlí zv. Kobra). Do roku 1904 provozoval Carlo Bugatti dílnu v Miláně, poté se přesunul blíž do kulturního epicentra starého kontinentu, do Paříže. 

Carlo Bugatti: Nábytek ze Šnečího pokoje , 1902,
vlevo: židle tzv. Kobra (pár),
pergamen, dřevo, barvení a zlacení, 96,5 x 37,4 x 53 cm,
konečná cena: 379 500 EUR
Sotheby´s Paris 21. 11. 2016
vpravo: stolek, pergamen, dřevo, barvení a zlacení, 75,5 x 72 cm,
konečná cena: 94 800 EUR (vč. poplatků)
Artcurial Paris 18. 6. 2014 

Carlo odešel do Francie s celou rodinou. A tu tehdy tvořili vedle manželky Thérèse i tři děti: nejstarší dcera Deanice (*1880), syn Ettore (*1881) a nejmladší Rembrandt (*1884). Dle otcových původních plánů měl jít Ettore v jeho šlépějích a stát se umělcem, druhého syna Rembrandta, pojmenovaného na návrh Carlova švagra, malíře Giovanniho Segantiniho, opravdu po holandském mistru Rembrandtovi van Rijnovi, viděl na studiu inženýrství. Mladíci si však předpokládané kariéry prohodili.

Naslouchali svým talentům a Ettore se již jako šestnáctiletý pustil do konstruktérství vozidel všeho druhu a pokročil ve vývoji motorů, který vedl k budoucí produkci jeho vlastní automobilové značky. V roce 1904 už pracoval v industriálních podnicích na severu Francie jako technický „inovátor“. O tři roky mladší Rembrandt inklinoval k výtvarnému umění, především k modelování a sochařství. Nejranějším doloženým dílem byl reliéf s kravami, inspirovaný pobytem šestnáctiletého hocha u strýce Segantiniho na švýcarském venkově.

Rembrandt Bugatti (1884-1916)

Stěhování do Paříže otevřelo introvertnímu a osobnostně křehkému Rembrandtovi okno neuvěřitelných příležitostí. Aby byl blíže svým nejoblíbenějším modelům a modelkám, tedy zvířatům, usadil se v chudobném bytě s ateliérem hned vedle Jardin des Plantes, pařížské Botanické zahrady. Seznámil se s uměleckým kovolitcem a sochařem Adrienem-Aurelienem Hébrardem, jenž pro něj realizoval špičkové bronzové odlitky – nejčastěji technikou lití na ztracený vosk, a ve stejnojmenné galerii uspořádal devatenáctiletému Bugattimu vůbec první samostatnou výstavu.

Rembrandta Bugattiho pozvala Královská zoologická společnost, aby v antverpské ZOO zpodoboval zvířata z jejich chovu. Spolupráce trvala od roku 1907 do 1914.

Oboustranně prospěšná spolupráce pokračovala i po Rembrandtově přesunu do Antverp v roce 1907. S tehdy nejlepší zoologickou zahradou v Evropě uzavřel sochař smlouvu, která mu výměnou za pravidelnou dodávku uměleckých „suvenýrů“ umožňovala denně pozorovat, skicovat a sochat exotická zvířata napřímo, in situ.

Bugattimu se splnil životní sen. Jeho zpodobení lvů, tygrů, antilop, kasuárů, paviánů či klokanů jsou tak působivá i proto, že místo sochařské hlíny nebo sádry pracoval s poddajnou modelovací hmotou, tzv. Plastilinou (tehdejší obchodní značka), technologickou novinkou na bázi oleje a vody, která netuhla, nepraskala a mohla se používat i opakovaně.

Rembrandtovy přátelské vazby se zvířaty však zpřetrhala první světová válka i prohlubující se tuberkulóza. Do antverpské zoo byla umístěna pobočka Červeného kříže, v níž sochař vypomáhal jako sanitář. Skleslého Buggatiho pak definitivně zlomil okamžik, kdy byly vybity velké šelmy, aby posloužily jako náhrada za nedostatek běžného masa pro vojáky. Opustil Belgii, pokusil se navázat na svou pařížskou kariéru, ale ztracenou životní energii již nenašel. Na začátku ledna 1916 se ve svém ateliéru na Montparnassu otrávil svítiplynem.

V jednatřiceti letech po sobě zanechal asi 300 sochařských děl v různých formátech, až na ojedinělé výjimky samá zvířata. Francouzská poválečná avantgarda o jeho menažérii zájem neprojevila, takže na Rembrandta Bugattiho se na několik desetiletí v podstatě zapomnělo.

Ettore Bugatti (1881-1947)

Ettore Bugatti a Rembrandt Bugatti: Luxusní limuzína Bugatti Royal typ 41 se soškou vzpínající se slonice na vršku kapoty. Vůz by ve své době nejdražším automobilem na světě.

Jen zprostředkovaně ho připomněl například starší bratr Ettore, od roku 1909 již majitel automobilové továrny v Molsheimu a specialista na sportovní a závodní vozy vlastní značky. Na kapotu své nejluxusnější limuzíny Bugatti Royal typ 41 umístil Rembrandtovu sošku vzpínajícího se slona afrického.

Modelkou pro tento původně privátní emblém byla slonice Rachel z pařížské Botanické zahrady, kterou sochař zachytil v tančící pozici někdy po roce 1904. Ve stříbrné variantě se na špici chladiče dostala asi v roce 1928. Prosperující automobilové impérium bugatek měl zdědit Ettoreho nejstarší syn, závodník Jean, jenž se však zabil při jedné z běžných jízd (†1939). Řízení podniku včetně movitého majetku poté přešlo na nejmladšího syna Rolanda Bugattiho.

Rembrandt Bugatti: Pavián pláštíkový, odlito mezi 1909-1934,
bronz, v. 44 cm,
konečná cena: 2 770 000 USD
Sotheby´s New York 5. 5. 2015

A právě při další pozůstalostní dražbě o více než čtyřicet let později se přišlo na to, jak početná a kvalitní kolekce Rembrandtových realizací se v držení rodiny vlastně nacházela. Jedním z nejvášnivějších soukromých sběratelů jeho děl se od 80. let stal Alain Delon. I díky jehož zápůjčkám se mohla uspořádat vůbec první reprezentativní výstava sochařových prací (Rembrandt Bugatti : der Bildhauer, 1884-1916, Berlín, 2014) – o sbírce Alaina Delona jsme psali v předchozím článku. Aukční trh objevoval Rembrandta Bugattiho ještě pomaleji.

Rembrandt Bugatti: Tygr královský, asi 1913,
bronz, v. 71,7 cm,
konečná cena: 2 617 000 USD
Christie´s New York 6. 5. 2018

Dva aktuálně nejdražší bronzy se prodaly ještě před důležitým stým výročím autorova úmrtí: Pavián pláštíkový za 2,77 milionu dolarů v roce 2015 (Sotheby´s NY, vč. poplatků) a Tygr královský za 2,6 milionu dolarů (Christie´s NY, vč. poplatků). Dalších třináct ukázek Bugattiho specifického žánru překonalo na kladívku hranici jednoho milionu eur. Za první pololetí roku 2023 se ve větších aukčních síních po celém světě nabízelo minimálně sedmnáct položek s obratem přes 2,7 milionu eur (bez poplatků).