Cornelis Jansz. van der Burch: Pohár tzv. Nautilus, 1607,
zlacené stříbro, mušle,
odhadní cena: 125 000 USD (bez poplatků)
Christie´s New York, 11. - 13. 10. 2023

Do představovaného souboru výtvarného a užitého umění byly vybrány ukázky staromistrovské malby, renesančního šperkařství, manýristického uměleckého řemesla, originálního dobového nábytku a interiérového vybavení, které provázely generace Rothschildů v jejich rodových sídlech ve Francii. Jednotlivé položky bezpochyby prokazují skvělou kvalitu již samy o sobě, ale nejsilnějším dojmem působí jako celek.

Neboť právě vše dohromady skvěle ilustruje již zlidovělý termín tzv. „le Goût Rothschild“ (fr. Rothschildovský vkus), tedy estetiku luxusního a vybraného vnitřního vybavení s důrazem na těžké textilie, zdobné štuky, zlacení, táflování či historickou parketáž. Z mobiliáře to platí především pro luisézní nábytek a, obecně, pro interiéry přímo z královských rezidencí, které byly po francouzské revoluci na dobovém trhu běžně ke koupi. Ovšem za „rothschildovské“ sumy.

Rodný dům Rothschildů "zum Roten Schild" (U Červeného štítu) v židovském ghettu na Judengasse ve Frankfurtu nad Mohanem (vlevo, Historisches Museum Frankfurt). 
Zámek ve Ferrières, hlavní sídlo francouzské větve až do roku 1975, postavený Josephem Paxtonem pro barona Jamese de Rothschilda (vpravo).

Vlajkovou lodí tohoto životního stylu se stala novostavba zámku ve Ferrières, který si nechal postavit zakladatel francouzské větve James de Rothschild v letech 1855 až 1859 a z jehož původních sbírek většina letos dražených artefaktů pochází. Syntézou špičkové kvality a opulentní kvantity se nechávaly inspirovat aristokraté i zámožní obchodníci a magnáti všeho druhu jak na starém kontinentu, tak v zámoří dalších téměř sto let. Právě ve Spojených státech se „le Goût Rothschild“ prosadil ve zlatých dvacátých letech jako symbol luxusu, bohatství a kultivovanosti, jak dodnes dokládají nádherná sídla ikonických amerických dynastií Vanderbiltů, Astorů, Rockefellerů či Du Pontů.

Z ghetta do evropských paláců, od mincí k bankovnictví

Zajímavý příběh o lásce k umění, obchodnickém talentu a úžasných příležitostech začínal jako pohádka, ale nevyhnuly se mu ani tragické momenty. V roce 1744 se ve frankfurtském židovském ghettu narodil Mayer Amschel Rothschild do kupecko-směnárnické rodiny. Přes znalectví vzácných mincí se dopracoval až k bankéřství a finančnictví. Za hranice Hesenska a dále do Evropy rozšířilo jeho příjmení, mimochodem prozaicky odvozené od červeného šítu, který od nepaměti visel na domě v Judengasse – „zum Roten Schild“, až Amschelovo rozhodnutí vyslat svých pět synů do pěti evropských metropolí s cílem založit tam rodinný podnik. Na budoucím bankovním a investičním impériu se podíleli Nathan v Londýně, Salomon ve Vídni, Karl v Neapoli, Amschel v domácím Frankfurtu a nejmladší Jakob (1792-1868) v Paříži.

Pět synů bankéře Mayera Amschela Rothschilda, kteří se podíleli na ustavení nejbohatší dynastie své doby (odshora po směru hodinových ručiček): Amschel Mayer (německá větev), Salomon (rakouská), Carl (italská), Jakob (francouzská) a Nathan (anglická).
Polepšený erb rodu Rothschildů s mottem, původím znakem "zum Roten Schild", od něhož se odvozuje jejich příjmení, a modernějším znakem pěti šípů sevřených jednou rukou - dle tradice pět synů vyslaných otcem do pěti evropských metropolí (vpravo).

Otec vybavil mladé muže několika radami, kterými si povětšinou opravdu řídili. Měli i nadále úzce spolupracovat výhradně mezi sebou a získat tak náskok a stabilitu v jinak roztříštěném finančním světě. Dále, nástupnictví udržovat v čistě rothschildovské linii a manželky si vybírat v co nejužším rodinném kruhu. 

Francouzští de Rothschildové

Když přijel Jakob Rothschild do Francie, bylo mu teprve devatenáct let. Židovský mladík, který si později změnil jméno na James, se v pulzujícím velkoměstě brzy zorientoval a s pomocí „anglické“ větve se mu podařilo založit bankovní společnost Rothschild Frères (Bratři Rothschildové). Díky peněžním a investičním službám všeho druhu, včetně půjček na všudypřítomné války, se domohl dosud nevídaného majetku a vlivu, jež se staly synonymem i pro lidovou slovesnost. Stejně jako ve francouzštině či v hebrejštině se i ve staré češtině vžilo označení „Rótšild“ nebo „Ročíld“ pro bohatého a mocného člověka.

Roku 1817 byli všichni bratři rakouským císařem Františkem I. povýšeni do šlechtického stavu a o pět let později se dočkali polepšení erbu s pěticí propojených šípů na baronát. Rodinným mottem se stalo „Concordia, Integritas, Industria“ (lat. Svornost, Bezúhonnost, Přičinlivost). V roce 1824 si baron James de Rothschild, bankéř, podnikatel v železniční dopravě a milovník umění, vzal svou vlastní neteř Betty, dceru „vídeňského“ bratra Salomona. Vedle pařížského paláce na rue Lafitte, mimochodem až do znárodnění banky v roce 1982 její historické sídlo, a rezidence v Boulogne rodina nejčastěji pobývala v novém novorenesančním zámku ve Ferrières (Château de Ferrières), který pro majitele postavil slavný britský architekt Joseph Paxton.

Baronovou inspirací byla o pár let starší Paxtonova realizace sídla Mentmore pro „anglickou“ větev dynastie, konkrétně pro Jamesova synovce Mayera Amschela. Rothschildovské archivy dodnes zachovaly pokyn, jímž James zaangažoval architekta: „Postavte mi Mentmore, ale dvakrát tak větší.“ Rozlehlou budovu v departmentu Seine-et-Marne s 80 hostinskými pokoji obklopoval čtyřhektarový park a z detašované kuchyně dojížděly pokrmy do zámeckých jídelen po suterénním kolejišti. S vnitřní výzdobou pomáhal zadavateli i známý francouzský malíř Eugène Lami, ať už v roli návrháře a dekoratéra, nebo uměleckého agenta a nákupčího. Sám James de Rothschild se již v mládí nadchl pro krásné věci, starožitnosti a výtvarné umění, vždyť první významnou akvizici pořídil v necelých třiceti letech – Greuzovu Mlékařku, dnes v expozici pařížského Louvru.

Eugène Lami: Hlavní sál Rothschildova zámku ve Ferrières, kolem 1860 (akvarel, soukromá sbírka, Francie) - vlevo.
Na soklech v přízemí Busty čtyř římských císařů, které prošly aukcí 27. 10. 2010 za celkovou částku 601 000 EUR vč. poplatků (vpravo).

Obrazy, sochy, užité umění nakupoval selektivně i po celých souborech, což vedle sběratelského nadšení mělo i praktický účel, neboť bylo potřeba zaplnit mnoho set čtverečních metrů stěn ferrièrského zámku. Téměř neomezené finanční prostředky a estetický vkus barona Jamese se zkombinovaly s Lamiho výtvarnou a cestovatelskou zkušeností, čímž vznikl onen proslavený „le Goût Rothschild“. Jak asi vypadaly zámecké interiéry krátce před slavnostním otevřením v roce 1862, kterého se zúčastnil i Napoleon III., dokládají Lamiho municiózní akvarely. Na některých detailech jsou dokonce identifikovatelná konkrétní umělecká díla z rothschildovských sbírek, která se později objevila – či objeví – na veřejném trhu.

Eugène Lami: Salon de cuire (tzv. Kožený salón) na zámku ve Ferrières (čb reprodukce akvarelu). Na stěnách malované kožené tapisérie (vlevo).
Rembrandtův následovník (možná Govaert Flinck): Davidovo vítězství (soubor), konec 17. století,
malba na kůži podložená plátnem, 340 x 1820 cm (1 díl),
odhadní cena: 1 500 000 USD (bez poplatků)
Christie´s New York, 11. - 13. 10. 2023

Dle rodové mužské primogenitury přecházely majetky francouzské dynastie na Jamesova syna Mayera Alphonse, sběratele holandského a vlámského malířství včetně například Vermeerova Astronoma (dnes v Louvru) nebo sèvreského porcelánu, dále na jeho syna Edouarda a v další generaci na posledního vlastníka zámku ve Ferrières, barona Guy de Rothschilda. Ten po válce nalezl rodinné sídlo vydrancované a poničené německou armádou a trvalo mu dalších téměř patnáct let, než jej mohl opět, byť v mnohem skromnější podobě, zpřístupnit. Do poloviny sedmdesátých let pak zámek hostil různé kulturní, společenské a aristokratické podniky v režii baronesy Marie-Hélène. V roce 1975 věnovali Rothschildové objekt pařížské univerzitě a dnes slouží jako zázemí pro hoteliérskou a gastronomickou školu.

Sbírky „francouzských“ Rothschildů za téměř dvě staletí jejich aktivit čítaly na stovky tisíc položek. Členové a členky legendárního bankovnického rodu se tudíž často stávaly donátory a donátorkami významných muzejních institucí, někdy se soubory uměleckých děl nabízejí i na globálním trhu. A i běžný člověk se tak alespoň na chvíli může „cítit Rothschildem“. Poslední aukce vynesla provenienčně smíšené kolekci přibližně 24 milionů liber vč. poplatků (Masterpieces from a Rothschild Collection, Christie´s London, 4. 7. 2019).

Eugène Lami: Návrh hlavního sálu Rothschildova zámku ve Ferrières, kolem 1860,
akvarel a kvaš, 32,5 x 46,8 cm,
konečná cena: 32 200 EUR (vč. poplatků)
Christie´s Paris 26. - 27. 10. 2010

Ještě dříve, v roce 2010, se v pařížské pobočce téhož dražebníka nabízela pestrá přehlídka rodového dědictví se souhrnným obratem přes 4,6 milionu eur vč. poplatků, včetně kontextuálně velmi důležitého Lamiho akvarelu neuskutečněného návrhu na velký sál ferrièreského zámku. Nejnovější příspěvky k fascinujícímu příběhu dynastie Rothschildů přinesly například projekt ve Francouzské národní knihovně « Les Rothschild en France au XIXe siècle » (2012/13) nebo nedávno skončená výstava v pařížském Muzeu dekorativních umění o Eugènu Lamim (Eugèn Lami (1800-1890). Premier décorateur moderne, 2023).

Kauza Šilheřovice

V českém prostředí zanechala svou stopu především rakouská větev rodu. Jamesův bratr a zároveň tchán Salomon vlastnil již od roku 1844 Vítkovické železárny, důlní díla v ostravsko-karvinském revíru a panství Hlučín, Šilheřovice a další majetky na Kyjovsku. Podporoval industriální rozkvět oblasti severní Moravy a Slezska, vždyť štítu vítkovické rezidence vévodilo rothschildovské motto. V roce 1939 byl Alphonse Mayer von Rothschild nucen převést nemovitosti na Německou říši a po konci 2. světové války se již následovníkům nepodařilo získat dědictví zpět. Aktuálně vede rodina restituční spor s českým státem o panství v Šilheřovicích na Opavsku.