Červenec 2020 816

Návrat do renesance a baroka?

Ohlédnutí za březnovým veletrhem TEFAF v Maastrichtu

Text Redakce ART+ Datum 09.04.2013

Na letošním 26. ročníku nejprestižnějšího mezinárodního veletrhu s uměním TEFAF (The European Fine Art Fair), který se konal v holandském Maastrichtu v polovině března, si mohl „to své“ najít opravdu každý: sběratelé, investoři, zástupci muzeí a galerií i uměnímilovní návštěvníci. Ne náhodou je mottem veletrhu „Excellence, Expertise, Elegance“.

Růže ve vstupní hale veletrhu TEFAF / březen 2013 / foto: Loraine Bodewes

TEFAF každoročně předvádí neuvěřitelnou koncentraci špičkových děl z oblasti evropského starého i moderního malířství, sochařství, prací na papíře, šperku, starožitností, moderního designu i umění mimoevropských kultur v desítkách nápaditých a precizně provedených instalací. Letos se zde prezentovalo 260 vystavovatelů z 20 zemí světa.

Tradičně také veletrh odráží současné trendy na trhu s uměním a starožitnostmi, v letošním roce mezi ně patřil zvýšený zájem o objekty z tzv. kunstkomor. Tato tendence nepochybně souvisí s dlouho očekávanou novou instalací sbírek habsburské kunstkomory v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, která byla po 11 letech letos v březnu konečně otevřena pro veřejnost. Podle zkušeností obchodníků je další souvislost možno hledat ve skutečnosti, že se podobné „poklady“ a kuriozity dají skvěle kombinovat s moderním uměním, čímž vznikají zajímavé kombinace a kontrasty. TEFAF v tomto ohledu poskytuje takřka nevyčerpatelnou dávku inspirace.

Pohled na sekci starožitností na veletrhu TEFAF (Champs Elysées) / březen 2013 / foto: Harry Heuts

Na veletrhu TEFAF měl již tradičně svůj stánek mnichovský obchodník Georg Laue, mezinárodně uznávaná ikona v této oblasti, jehož mottem je tvrzení, že „zázraky lze sbírat“. Za jeho úspěchem stojí jasně definovaný program, velká preciznost a vědecký přístup k artefaktům kombinovaný s obrovským zápalem pro věc. Velkou výhodou navíc je, že je sám sobě historikem umění i kurátorem, architektem instalací i kontaktní osobou pro svou stálou klientelu i pro nové nadšence. Sám také cestuje po celém světě a vyhledává nové přírůstky do sbírky.

Laue sám říká: „kunstkomorou žiji, je to moje srdeční záležitost“. Po studiu dějin umění a etnologie pracoval Laue u svého otce, který v Mnichově vlastnil zavedené starožitnictví. Roku 1997 se rozhodl založit vlastní obchod a vzdát jím hold tradici kunstkomory. Byl jedním z prvních, kdo po téměř dvou stoletích znovu tento koncept oživil a moderním způsobem na něj navázal.